Františkánský klášter v Hájku




Damascenus Marek a Hájek

O začátku svatého Háječku

Zázračná uzdravení

Poutníkovi na cestu

Obětování svíčky sv. Anně

Damascenus Marek a Hájek

Věhlas každého z poutních míst se zvětšoval a rozšiřoval především ústně předávanými zprávami o zázračných uzdraveních a o velkolepých poutních slavnostech. Důležitou roli v rozšiřování zpráv sehrávala také literatura: pomáhala usoustavnit většinou jen útržkovité informace a mnohdy zřejmě dávala konečný impuls k návštěvě poutního místa. Takřka každé z českých poutních míst má svého barokního historika nebo legendistu. Například o příbramské Svaté Hoře psal proslulý Bohuslav Balbín, o Staré Boleslavi metropolitní kanovník Jan Ignác Dlouhoveský, o svatomikulášském poutním místě u Vraclavi vysokomýtský měšťan Vojtěch Václav Čapek, o jičínském obrazu P. Marie Rušánské jezuita Josef Lauritsch. Knihu o hájeckém poutním místě zpracoval františkánský řeholník a kazatel Marek Damascen († 12.2. 1725), který byl také v řádové kryptě bratří v Hájku pochován. Nazval ji Vůdce cesty všech pobožně putujících do Hájku svatého, milosti Boží a velikými dobrodiními Marie Panny krásně se zelenajícího, v svém převeselém loretánském domečku dvě míle od Prahy za Bílou horou ležícího, a vydal v pražské Hrabově tiskárně roku 1718. Jako většina děl barokní literatury o poutních místech obsahuje dvě základní části - část věnovanou historii poutního místa a část popisující zázračná uzdravení a zachránění, jimiž P. Maria "dobrotivě vzhlédla" na své nemocné nebo v nebezpečí vystavené ctitele. Navíc připojil Marek Damascen i poutnické rady na cestu a texty modliteb a písní určené k zastávkám před jednotlivými oltáři v hájeckých ambitech. Díky tomu se můžeme více přiblížit světu barokního poutníka, lépe pochopit význam cesty k poutnímu místu pro duchovní koncentraci poutníka i smysl a hloubku barokní modlitby. Z uvedených ukázek si může dnešní čtenář a poutník porovnat, nakolik se dnešní pojetí poutě liší od pojetí barokního.

Známějším dílem Marka Damascena je jeho postila (sbírka kázání) Trojí chléb nebeský, která vyšla až posmrtně - roku 1728. I zde nalezneme nepřímé ohlasy atmosféry hájeckého poutního místa; právě v hájeckých zpovědnicích naslouchal Marek Damascen tisícům lidských poklesků a hříchů, mimo jiné i v Hájku sledoval z kazatelny reakce stovek posluchačů, také v Hájku pochytil stovky hovorových obratů, jichž pak pozoruhodně využil ve svých kázáních. Jeho svérázný smysl pro humor i veršovaná próza, jíž prokládá svá kázání, citově zabarvená slova složená (např. slamo-trus), pozoruhodná stavba kázání - to je jen zlomek problémů a jevů, které by měly vyvolat zájem o tuto postilu ze strany literárních historiků i jazykovědců. Širší veřejnosti jsou zatím obě Damascenova díla takřka neznáma. Některé z Damascenových textů nalezne čtenář ve výboru z české barokní prózy, který pod názvem Malý svět jest člověk, které vydalo nakladatelství H + H v roce 1995.

Dr. Miloš Sládek (Upravený text z Posla z Budče, 9/1995)