Františkánský klášter v Hájku




Dějiny novější doby

Po skončení 2. světové války v r. 1945 a obnovení československého státu byli němečtí bratři odsunuti a před provincií vyvstal náročný úkol obsadit českými řeholníky bývalé sudetské kláštery. Už před válkou bylo zvykem posílat alespoň některé kleriky na studia do ciziny, např. do Rakouska. Nyní bylo 12 studujících bratří posláno do Belgie. 9 z nich bylo tam v létech 1948 a 1949 i vysvěceno a vrátili se domů, kde zatím nastávaly neutěšené politické poměry po únoru 1948. Všichni byli pod různými záminkami odsouzeni ve vykonstruovaných procesech v následujících létech k nespravedlivým, tvrdým trestům. Provinčním představeným byl v osudném roce 1950 PHDR. A THDR. JAN KAPISTRÁN VYSKOČIL OFM (*1886†1956), shodou okolností i poslední děkan bohoslovecké fakulty Karlovy university před zásahem režimu do teologického studia, významný církevní historik.

Již těsně před velikonocemi toho roku byl v Praze inscenován proces se členy řeholí. Mezi odsouzenými byl i františkán PHDR. JAN EVANGELISTA URBAN OFM (*1901†1991) exprovinciál, který se mimo jiné zasloužil o ustavení tzv. Studia catholica v pražském areálu Panny Marie Sněžné. Přednášky zde konané oslovovaly inteligenci, připravovaly ji ke konverzi; po uzavření vysokých škol za nacistické okupace zde nacházeli útočiště i studenti teologie. P. Jan Ev. Urban byl odsouzen na 14 let vězení, z něhož vyšel teprve v září 1963.

V noci ze 13. na 14. dubna 1950 - v oktávě velikonoc - byly mezi mnoha jinými přepadeny bezpečnostními složkami i františkánské kláštery v Čechách a na Moravě. Představení byli odvezeni do premonstrátského kláštera v Želivě, ostatní do Hejnic a zde internování v podmínkách zcela shodných s vězeňskými. Mnozí z internovaných byli později odsouzeni, novicové propuštěni domů a všichni věkově mladší řeholníci o něco později odvedeni k pověstným vojenským Pomocným technickým praporům. Jen málokteří kněží byli uvolněni pro diecézní duchovní správu. Provincie zahnaná do katakomb podstupovala boj o přežití. Zpočátku spíše živelně, později po krátkém oddechu Pražského jara systematičtěji a organizovaněji. Šlo o získávání dorostu, studium a kněžská svěcení. Kontakty s cizinou včetně řádového ústředí v Římě byly zpočátku velmi obtížné, později snazší, vždy spojené s určitým rizikem, nikdy však zcela nemožné při troše vynalézavosti a odvahy. Někdy se musilo platit postihy a represáliemi. Po listopadu 1989 začala provincie znovu žít svobodně. V současnosti žijí bratři v 5 konventech: v Praze, Liberci, Brně, Uherském Hradišti a Moravské Třebové. V Plzni obnovili činnost ne v bývalém klášteře, ale uprostřed sídliště. Také sestry klarisky obnovily svou činnost v Brně a klarisky - kapucínky v moravském Šternberku. V roce 1993 byl obnoven proces blahořečení 14 pražských bratří umučených r. 1611. Akta arcidiecézního procesu byla po důkladném šetření předána již v r. 1947 do Říma, ale zde zůstala skryta pod archivním prachem až do doby, kdy změna politických poměrů u nás umožnila v procesu pokračovat na úrovni Posvátné kongregace pro svatořečení.

Rovněž 3. řád vnitřně i strukturálně obnovený v pokoncilním období jako Sekulární františkánský řád se podílí veřejně na životě místní církve a získává nové členy. Pozdrav - Pokoj a dobro -, který si tak oblíbil sv. František a zanechal jako odkaz svému řádu, je zároveň i přání jeho synů a dcer současnému světu, který obojího bolestně postrádá.

P. Petr Alkantara Houška, OFM