Nevím jestli každý, ale jistě mnozí z nás mají své oblíbené poutní místo. Velmi často tímto místem je to, kam nás vodili rodiče, když jsme byli ještě malí. Tehdy se nám vryly do paměti všechny ty posvátné prostory, sochy i obrazy, kterými poutní místo našich rodičů bylo vyzdobeno. Ale hlavně jsme na tomto místě vnímali víru svých rodičů a všech našich předků. Jako děti jsme potřebovali takové svědectví. Přestože dnes již nejsme dětmi, přicházíme na ta naše poutní místa nejen proto, abychom zavzpomínali, ale hlavně, abychom znovu posílili svou víru. A taky, pokud máme děti, je dobré, abychom je brali s sebou, abychom spolu s nimi prožili krásný den, aby zase ony viděly tu naši víru. Nevím, nakolik je rozhodující, aby poutní místo zářilo zlatými a stříbrnými oltáři, abychom obdivovali uměleckou krásu soch a obrazů, nebo naslouchali posvátně znějícím varhanám. Takto krásných poutních míst u nás i všude ve světě je jistě mnoho a mají své poutníky jak z blízkého okolí tak mnohdy i z celého světa. Jsou poutníci, kteří navštěvují neustále nové a nové poutní svatyně. Vše chtějí vidět, všude chtějí prožít něco duchovního, aby byli obohaceni o krásu, se kterou se setkali, a aby o tom pak mohli svým přátelům vyprávět. Ale jsou taky poutní místa, která jsou velmi jednoduchá, prostá, někdy i zpustlá. Jsou poutní místa, kam se již dlouho nikdo nepřišel pomodlit. Ale i taková místa často prožívají svá znovuzrození.

Klášter v Hájku, se svojí nejstarší mariánskou Loretou v Čechách a na Moravě, prožil chvíle slavné, kdy byl cílem tisíců poutníků ročně, ale prošel též těžkým obdobím, kdy na místo řeholníků a poutníků se stal střeženým objektem s tajnou vojenskou výrobou. Kdysi slavná a krásná mariánská svatyňka se stala zazděným skladištěm. Dnes se i tomuto místu pomalu začíná vracet život. A to jak postupnými opravami, tak i prostřednictvím těch kteří přicházejí, aby při společných poutích, či v soukromé modlitbě svěřili sebe i celé své rodiny do ochrany Panny Marie Hájecké.

P. Jan Maria Vianney Dohnal OFM